Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jóga - zlatá horečka

25. 12. 2015 22:57:37
"Omm shanti omm shanti, omm shanti ommm," hýká smíchy Felix. Máme spolu první hodinu jógy a on se náramně baví. Je to totiž poprvé, co mu nikdo jeho tělo nekritizuje.

Když jsem pak po týdnu letěla zpátky z kurzu jógy pro děti se speciálními potřebami, byla jsem krom zážitků, poznatků, zkušeností, tipů a úkolů plna také infekce. Čekání na let, o více než hodinu zpožděný, jsem ve čtyřicetistupňové horečce proklimbala na chladivých dlaždičkách toalet kodaňského letiště a ocitla se ve stavu kladení krátkodobých cílů. Najít správnou bránu. Nastoupit do autobusu. Vystoupit z něj. Přestoupit do dalšího letadla. Dostat se domů a zhroutit se až tam. Nezapomenout se zvednout z tý zatracený podlahy. Vand, venligst, tak. Pokkers!

Nějakou dobu zůstávaly proto nabyté vědomosti v zatraceně mlžném oparu a já musela sakra sbírat jejich fosilie i odvahu, abych poprvé zaujala pozici instruktora jógy. Už jenom vysvětlovat někomu, jak by se měl pohnout, je dost absurdní, chybí-li vám samotným tato dokonalá schopnost, a o to podivnější, je-li studentem někdo, pro koho má pokyn izolovaného pohybu charakter magického očekávání.

Bylo to tak i s Felixem. Chtít po něm, aby vydržel sám a dlouho bez opory sedět nebo pohnul koordinovaně nohama, je jako žádat po vás, abyste se vznesli. Alespoň se to tak zprvu zdálo. Ne snad že by měl natolik nevýkonný mozek - jeho nadprůměrná inteligence je v přímém kontrastu s motorikou, která se vyvíjí pod permanentním vlivem rehabilitace, medicíny a jejího hodnocení.

Těžší forma dětské mozkové obrny, pravidelná fyzioterapie. Kombinace žádoucí, často ale degraduje. Nejenom ve Felixově případě - dítě nechodí, plazí se a snad už by chtělo sedět, ale pro jistotu mu to zakážeme - mělo by přece skoliozu. Cíl vytvořit dokonalý motorický moment brzdí iniciativu jedince a nastavuje mu tak zrcadlo všeho, co podle medicínských měřítek nedokáže a neumí dobře.

Představte si, že se vznášíte uprostřed pestrobarevné bubliny. Vznášíte se v ní dlouho a přejete si dostat se z ní ven, nebo se alespoň dotýkat její plochy nohama. Občas se vám podaří dotknout se prstem některé ze skvrn, nikdy ale nenajdete tu správnou, a čím více špatných voleb, tím více prostoru kolem vás. To je i prožitek člověka s obrnou. Neustále se snaží hýbat. Pohyb je i pro něj cestou, jak poznávat svět, ale protože mu to myslí, vnímá i to, jak rehabilitace, třebaže prostředek dobrého úmyslu pomoci, nemilosrdně kritizuje způsob, jakým pohyb realizuje. Když jste v takové bublině dlouho a nemáte rozptýlení, deprimuje vás to. Někdy si ani nejste jisti, kým vlastně jste.

Tělo přece patří k duši. Ale pokud neustále útočíte na schránku, duše se naučí fungovat v rozpojení. Člověk své tělo nevnímá jako součást sebe. Je to případ mnoha lidí, mne kdysi včetně - a Felixe také. Neví, kde má tělo, a je pro něj těžké si ho uvědomit. Když jsem po něm poprvé chtěla, aby zvedl nohu, zakroutil kotníkem, ale když jsem ho pobídla ke kroužení špičkou, ohnul kolena.

Přitom nutně potřebuje být součástí tohoto světa, článkem společnosti. A moc se chce hýbat. Jóga se stala jednou z mála cest, které ho neklamou a nedeptají. Požadavek číslo jedna - ležet klidně a nechat tělo, ať leží samo. Požadavek číslo dva - zvednout nohu a tento pokyn poslat kyčli. Požadavek číslo tři - najít rukama koleno, obejmout je a přitáhnout k sobě. To se poprvé jevilo jako dost těžké. Vedli jsme spolu několik zvláštních dialogů.

Já: "Lehni si. Prostě si jen lehni a NIC TĚLU NEŘÍKEJ."
Felix: "Musím mu to říct. No, asi si lehne takhle."

Načež zaujal polohu šermíře. Pokrčené lokty, dlaně vzhůru, pusa sešpulená soustředěním.

Já: "Proč ležíš v tak velkém soustředění? Proč pořád přemýšlíš?"
Felix: "Nevím. Protože je hlava zvyklá."

Takže hlava. Je zvyklá. Permanentně kontrolovat tělo v momentech, kdy to vůbec nepotřebuje. A ignorovat ho ve všech ostatních chvílích, kdy by naopak měla zapnout. Jako by vás někdo měl dlouho pod přísným dozorem. Děláte jen to, co je dovoleno, a jste pekelně koncentrováni, aby to náhodou nebylo špatně. Takže to velmi často stejně pokazíte. A sakra!

V józe pro děti se speciálními potřebami ale žádná "A sakra!" nejsou. Děláte to, co zrovna děláte, a nikdo nehodnotí, jestli jste to včera uměli líp nebo že to děláte špatně. Má to potom dvojí efekt - jednak člověk nemá pocit, že je absolutní debil, a pak - z toho, co dělá, má radost. Člověku s fyzickým handicapem se málokdy dostane radosti z pohybu, protože je závislý na názorech druhých, kteří dost často výsledný obraz kritizují. On se snaží, ano, opravdu snaží - a zase je to blbě. Zase je tam ta rotace, ten vykloubený palec je čím dál výraznější. Raději snad, abych se nehýbal.

Když pak po nějaké době uvěříte, že jste opravdu schopni, když si dovolíte vnímat to, co dokážete, je těch věcí pak najednou víc a víc. Možná, že patnáctiletý Felix na začátku lekce neměl tušení, jak to koleno ohnout a nohu zvednout. Nemohl, protože takový pohyb je třeba řídit především z kyčle a on měl tu svou nedávno operovanou. Když jsem po něm pak onen pohyb chtěla, ocitl se v situaci, jako by musel pověřit sluhu, o kterém si myslel, že je neschopa, a dávno ho odepsal. Napodruhé se mu to ale povedlo s přehledem a bez váhání. A napotřetí? Koleno přitáhl k sobě. Dnes k němu dokáže přitáhnout z lehu i hlavu a - kolenu dát pusu.

Řeknete před ním jóga - a už se culí. "Sedí po cvičení naprosto ukázkově, rovně, " zvěstovala mi ještě ten večer po první lekci maminka, "to nikdy! On si totiž neuvědomuje svoje tělo a já nevěděla, jak mu to zprostředkovat. Nemůžu se dočkat, až to zopakuješ!"

"Kdy bude zase jóga?" vyzvídal mezi výbuchy zajíkavého smíchu po lekci druhé, kdy se mu povedlo v sedě zvednout ruce nad hlavu a kroužit chodidly v kotnících.

"Hrrrrgchhhchhmmm!"

Smysluplnější odpovědi se ten večer nedočkal. Zato ho celý proseděl na židli u stolu, s neskutečnou energií (když se zrovna neřehtal) vypracoval úkol z angličtiny, neustále mluvil a odmítal jít si lehnout.
"Jindy leží celý odpoledne na gauči s tabletem, sedět nechce a je úplně vyřízenej. Kde ty drogy můžeme sehnat?" vyzvídali v záchvatu smíchu rodiče.

Odpovědi se nedočkali. Ležela jsem totiž na gauči s tabletem, odmítala se pohnout a byla úplně vyřízená.

Pochopila jsem ale, proč je pro naši zlatou lektorku Soniu jóga pro děti se speciálními potřebami drogou.

Pomáhá jim poznat sebe samotné. Přijmout se a mít ze sebe radost, i když olympiádu nevyhrají a možná ani chodit nebudou. Svět kolem nás je plný proher i výher, ale to největší vítězství máme v sobě. I kdyby to byl večer, který poprvé celý prosedíme sami na židli, je to přece výhra.

A za tu Felixovu si tu svalovou horečku střihnu třeba ještě tisíckrát.

Autor: Petra Fridrichová | pátek 25.12.2015 22:57 | karma článku: 21.60 | přečteno: 1723x

Další články blogera

Petra Fridrichová

Nadčasová. Lili

Klid dubnového odpoledne při kokosové kávě ruší zazvonění. To na svou první hodinu se mnou přichází Lili. Zpoza maminčiných sukní na mě, duše vůči duši, zvědavě mrkají hluboké tmavé oči. V těch hlubinách se Downův syndrom ztrácí.

4.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 569 | Diskuse

Petra Fridrichová

Nina: Recept na štěstí

"Nakreslit dýchat. Nakreslit dýchat. Ještě dýchat," poskakuje a střídavě mě objímá Nina. "Ha," zacpává si jako správná jogínka nos, vydechuje, nadechuje a znovu se směje. Nechová se ani trochu autisticky, protože JÁ jsem ZAPOMNĚLA.

18.5.2017 v 2:17 | Karma článku: 21.33 | Přečteno: 1272 | Diskuse

Petra Fridrichová

Duše, která přemohla autismus

Od té chvíle uplynulo právě deset dní. Na podvečerní Kodaň se snášel lehký déšť, mnou lomcovala horečka a na rameni mi usedavě vzlykala Carli, maminka čtyřletého Christiana. "Ach, vždyť on se tu chová jako normální dítě!" plakala.

15.11.2016 v 0:16 | Karma článku: 23.34 | Přečteno: 1378 | Diskuse

Petra Fridrichová

Když jsem měla Downův syndrom

"Jsi dokonalá! Báječná! TEĎ si už NAJDI manžela!" jásala moje učitelka jógy Sonia při našem letošním setkání. Ona do Francie a do Dánska přiletěla z Floridy, já z Prahy. Přiletěla ukázat nám, že postižení je jen úhel pohledu.

9.11.2016 v 11:54 | Karma článku: 27.51 | Přečteno: 2268 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Androgyn - mizí rozdíl mezi pohlavími?

Někdy to vypadá, že rozdíl mezi mužem a ženou se pomalu stírá a to i vizuálně. A to rozhodně není dobře protože muž by měl zůstat mužem a žena by neměla ztratit nic ze své ženskosti

22.8.2017 v 18:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Vlk

Jak vyhnat kunu a nedostat po čuni.

"Kus auta Vám sežrala kuna chlapi. Káble jsou v prdeli." Prohlásil bodře zkušený automechanik Oharek a utřel si ruce do špinavé hadry.

22.8.2017 v 16:32 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 559 | Diskuse

Milan Šupa

Cesta k moudrosti a vznešenosti ducha

Jako na nebesích, tak i na zemi! Tak, jak se v noci na nehybné hladině jezera zrcadlí majestát hvězdné oblohy, přesně tak se může v našem nitru a mysli zrcadlit vznešená moudrost ducha, přicházející z výšin.

22.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 4.40 | Přečteno: 82 | Diskuse

Jana Slaninová

Až vás někdo naštve, pošlete ho do... Liberce!

Tak ji dovezli. Je šedivá, smrdí novotou a umožňuje přežít vlhká rána plná kočičího štrachání, houpání vozu a ranních mlh. Jediný, kdo přežívá zdánlivé nepohodlí, je magorná žena, která smrdí kouřem všech zapálených ohňů.

22.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 11.93 | Přečteno: 502 | Diskuse

Olga Pavlíková

Žasnu: nařízení EU o platech politiků má smysl,

ale naše skvělá vláda ho skrečuje. O čem jiném takové nařízení může být než o výplatách našich vykutálených politiků.

22.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 30.47 | Přečteno: 993 | Diskuse
Počet článků 93 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1363

Jsem PETRA.

Narodila jsem se na jaře roku 1995. Od samého začátku byl můj život jízda ... sem tam vyšperkovaná symptomy těžké hybné poruchy.

Dnes JSEM tu a ŠŤASTNÁ.
Žiji v Praze a sama sobě šéfkou, pracuji jako jediná certifikovaná terapeutka jógy pro děti s postižením v Česku.

Moje dny stojí za to - jste srdečně zváni!

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.